Zahrada se nachází za městem na místě bývalé hospodářské usedlosti. Přes svoji výjimečnou rozlohu nepostrádá romantiku, ani četná překvapení a intimní zákoutí. Je rozdělena tak, abychom si s rodinou užili jak volného prostoru, tak i koupání, rybaření, ale i samoty na četných lavičkách pod vzrostlými stromy. I když vyhlíží na první pohled velmi stejnorodě, vznikala po kouskách postupným nákupem.

První část zahrady jsme pořídili na začátku osmdesátých let a to o rozloze 600 m², za dnes již komicky vyhlížející cenu 15 Kč za m². V následujících 10-ti letech jsem pozemek dvakrát rozšířil a to na 1500 m².

V roce 2000 jsem koupil ve svém sousedství 2 ha pozemku, včetně rozpadlého stavení a hospodářských budov. V roce 2005 se mi pak podařilo koupit ještě další 2,5 ha orné půdy. V několika následujících letech jsem pak malé části pozemku směňoval za jiné, prodával či kupoval.

S počátkem nového tisíciletí jsem začal s velmi rozsáhlou činnosti, která zahrnovala výsadbu nových ovocných sadů, výsadbu užitkových stromů, budování komunikaci, budování doslova sítě propojení vodní děl, studni, zásobníků vody apod.

Pro chov ryb a zachytávání vody užívám v kaskádě 5 rybníků, z nichž největší má objem zhruba 1600 m³.

K relaxaci slouží koupací jezírko o objemu sto padesát kubických metrů.

Rozhodl jsem se psát a publikovat následující články jako části mapy mé životní cesty. Dělám ji pro sebe s nadějí, že by možná mohla inspirovat i někoho dalšího s podobnými zájmy.

Hlavním tématem je zde zahradničení, především pěstování ovoce a zeleniny. Stalo se mým koníčkem a životní náplní. Prolíná se tady s další vášní, kterou je fotografování a cestování po nejrůznějších koutech Země.

Půda, jako součást země, jako součást základního elementu má pro lidstvo zcela mimořádný význam. Pro mě je ideální představa o půdě, respektive o ideálním pěstování, spojena s deltou řeky Nil, která až do doby výstavby Asuánské přehrady pravidelně přinášela záplavy a úrodné bahno s obsahem všech potřebných látek, které nasbírala na náhorních plošinách kolem svého toku.

S velmi zajímavým způsobem pěstování ve vysoce kvalitních půdních podmínkách jsem měl možnost se setkat v hornaté části amazonské džungle. Místní indiáni si zde vykáceji místo pro pole a všechny stromy i rostliny ponechají na místě. Následně vysévají semena pěstovaných rostlin tak, že je házejí za sebe, což symbolizuje, že se o  jejich další růst nebudou starat. Rozkládající se dřevo a rostliny přidají do už tak bohaté, jak ji nazývám, panenské půdy další živiny, minerály apod.

Po určitém čase indiáni místo pro pěstování opět změní a příroda to původní obsadí svými rostlinnými zástupci. Na jiném místě a v jiné zemi jsem měl možnost navštívit plantážní průmyslový způsob pěstování – výroby banánů největšího světového producenta. Zkušenost velmi zajímavá a nemám pocit, že ji je třeba popisovat. Možná stačí jen dodat, že banán utržený přímo v džungli a banán utržený na plantáži mají společný pouze název a tvar.

Další, pro mě ideální místo na pěstování, které jsem měl možnost navštívit, bylo vysoko v horách na Filipínách na terasových polích, kde se pěstovala rýže. V těchto oblastech jsou velmi vydatné srážky, které splavují na terasová pole úrodné bahno z okolních hor. Práce v těchto horských oblastech je na polích velmi náročná, nicméně se nedivím, že rýže z těchto oblastí se nesmí exportovat.

V našich podmínkách pro pěstování a přípravu půdy je možné se vybavit literaturou a dohledat další informace na internetu, avšak některé se mohou velmi výrazně lišit nebo si odporovat. V těchto případech se spoléhám na svou intuici, úsudek a pár jednoduchých pravidel:

• A) posouzení kyselosti půdy a to pomocí lakmusového papírku nebo podle druhů rostlin, které signalizují zásaditou či kyselou půdu.
• B) vápnění v periodách 3 až 4 roky nebo při překyselení půdy můžeme použít mletý vápenec či dolomitický vápenec, který dodává kromě vápníku i hořčík. Vápenatá hnojiva je vhodné zapravit do půdy na podzim, aby se dobře rozptýlila v půdě do výsevu nebo výsadby. Neschvaluje se vápnit a zároveň hnojit organickým hnojením, protože to způsobuje velké ztráty dusíku a organické hmoty.
• C) předcházení únavy půdy tím, že ji v určitých periodách necháváme ležet ladem, aby se regenerovala a v osevním plánu vhodně střídáme plodiny.
• D) používání Lunárního kalendáře

Všechna tato pravidla respektuji u klasických záhonů. U permakulturního pěstování prakticky odpadají především proto, že se nejedná o monokulturní výsadbu. Ve zvýšených záhonech je výhodou, že uvnitř záhonu se nachází dřevo a odpadní rostlinný materiál, který se postupně rozkládá, vydává teplo, živiny a navíc půdu prokypřuje tím, že se pohybuje resp. propadá. Kdy doslouží, závisí na tloušťce použitých dřevin a na druzích dřeva, může to být i déle než deset let, pak vybuduji nový.

Do klasických záhonů, tak jak je ze zahrádek známe běžně, můžeme půdu připravit mnoha způsoby. Díky vřelým sousedským vztahům mám dostatek ovčího hnoje, o kterém se domnívám, že není pro rostliny příliš agresivní. Tento hnůj smíchám s původní ornici, dále pak s vykopanou a dovezenou ornicí z míst, která dlouho ležela ladem a nachází se v zajímavých polohách na pozemku, kde kdysi došlo k usazování bahna z potoka.

Rovněž jsem v minulosti koupil několik kubíků rašeliny z Pobaltí, i když s tímto způsobem nemusí každý souhlasit. Také si připravuji kompost a to více způsoby. Část posečené trávy během roku sypu do takzvaných remízků, kde když se po jednom až dvou letech rozloží, odvezu ji zpět na záhony. Dále pak mám centrální kompost, na kterém se shromažďují nejrůznější rostlinné zbytky a odpady a přidávají se bakterie pro rozklad. Tento způsob vyžaduje dodatečné takzvané přehazování.

Měl jsem možnost si ověřit, že výsledky v pěstování jsou mnohem příznivější, když všechny záhony včetně permakulturních jsou trvale zamulčovány. Tzn. že během celého roku není půda odkryta, vystavena nepřízni počasí, mrazu, suchu apod. Snahou je, aby půdní bakterie, živočichové, žížaly apod. měli ideální podmínky během celého roku. Pro mulčování používám trávu, kterou v čerstvém stavu dávám jenom do takové vrstvy, abych nezačala plesnivět. Dále používám na mulčování slámu a listí.

Rovněž se snažím minimalizovat zhutňování půdy technikou. Tak například pole pro pěstování hokaid prokypřím kultivátorem jednou za dva až tři roky.

Popis přípravy půdy pro permakulturní pěstování.

Po založení permakulturního záhonu, které je popsáno a zdokumentováno v kapitole Vyvýšené záhony, na jaře provádím výsadbu a doplním případně chybějící zamulčování. To zabraňuje růstu plevele. Po sklizni záhon upravím tak, abych hlínu opět navršil do tvaru pyramidy. Před zimou opět přidávám mulč.

Popis přípravy půdy v klasických záhonech.

V zimě na záhony navozím ovčí hnůj a nechám jej v hromádkách. Na jaře hnůj rozházím a někdy zapracuji kultivátorem. Při pěstování hokaid zasadím do jamek semena, přidám ještě trochu hnoje a celé zamulčuji. Po sklizni se rostlinné zbytky přehodí na kompost a pole se opět zamulčuje.

Za výborné hnojivo považuji popel. Tím, že doma topím v krbu bukovým dřívím snad víc než šest měsíců v roce, za sezónu je popela dostatek a vnímám že jsou v něm obsaženy i aktivní uhelnaté složky, podobně jako v biouhlu.

Rovněž používám zelené hnojení, což znamená nákup směsi bobovitých a vikvovitych semen, která obvykle vyseju na konci léta po sklizni.

Rád bych zmínil velmi časté případy mých známých, kteří si při zřizování záhonů nechají dovézt ornici. Ačkoli je u nás legislativa o nakládání s půdou poměrně přísná, mnozí si pořídí ornici, kterou nazývám prázdná. Je obtížné to rozpoznat, protože někteří se řídí tím, že důležitá je barva a sypkost. Byla-li tato půda v minulosti průmyslově využívána – zneužívána moderním zemědělsvím, není schopná bez přihnojování umělými hnojivy poskytovat úrodu.Takovým přihnojováním dodáváme rostlinám pouze hmotu, ale jejich výživná hodnota je nízká. Navíc je velmi pravděpodobné že tato půda bude obsahovat zbytky pesticidů, fungicidů a herbicidů, o kterých se nás jejich výrobci svorně snaží přesvědčit, že jsou biologicky odbouratelné.

Jsem si jist, že každý podle svých podmínek je schopen si najít své cesty, jak připravit tu nejlepší půdu pro pěstování.

Velmi cenné v půdě jsou například žížaly. Vloni se mi podařilo dovézt si jednu plnou traktorovou vlečku zhruba deset let starého koňského hnoje. K mému překvapení to byl jenom černý pohybující se humus – samé žížaly.

Rovněž kameny položené do záhonu mohou mít velmi mnoho pozitivních funkci. Nejenom že pod nimi kondenzuje voda a zvyšují vlhkost půdy, ale akumulují i teplo a domov pod nimi najdou zmíněné žížaly i další živočichové.

Život nám přináší možnosti, pro které se intuitivně můžeme rozhodnout. Dostáváme informace, z nichž si vybíráme ty, co našemu záměru odpovídají nejlépe. K pěstování zeleniny a ovoce mě přivedla snaha o nezávislost na zdrojích potravin z komerčního zemědělství, které jednoznačně nemají tak vysoké výživové hodnoty jako ty, které si můžeme vypěstovat sami. Netvrdím, že je to činnost samospásná, ale určitě má smysl i v rámci dalších souvislostí.

Například:

1. Je obrovský rozdíl v chuti, vůní a výživových hodnotách průmyslově vyráběných potravin a těmi z domácí produkce.
2. Vnímám výsledky statistik civilizačních onemocnění nejenom v České republice, a vyvozuji,že jedním z hlavních faktorů je výživa.
3. Jsem přesvědčen, že chemické postřiky jsou obecně prolidské zdraví škodlivé a v mnoha případech můžou pracovat i proti imunitnímu systému.
4. Dostalo se ke mně k prostudování množství inspirujících článků a knih. Některé tipy naleznete v Prezentaci. Díky neustálému učení se se mohu dále vzdělávat a udržovat čilou mysl. Studium mě mnohdy podnítilo k setkáním s dalšími zajímavými lidmi.
5. Pobyt a pohyb venku je dosud nepřekonaná metoda terapie. Jsem na čerstvém vzduchu, téměř za každého počasí(neexistuje špatně počasí , jen nevhodné oblečení).
6. Zdědil jsem genetickou výbavu potřebnou pro pěstování minimálně od svých rodičů a  prarodičů.
7. Věřím, že rostliny jsou živé a inteligentní bytosti, které jsou schopny s námi interagovat, stejně jako my jim můžeme citlivě naslouchat.
8. Přesídlováním do měst, závislostí na médiích, reklamě, technologiích, hračkách a  rozptylováním všeho druhu, se ztrácí naše spojení se zemí a ztrácíme mnohé cenné schopnosti. Býváme prázdní. Vidím souvislost mezi prázdnými lidmi, kteří tlačí ze supermarketu velké vozíky plné prázdných potravin. Je to logický důsledek toho, že i značné množství prázdných potravin, které jsou konzumovány, nezpůsobí dostatečné nasycení.
9. Procestoval jsem kus světa, abych viděl a ochutnal.

V kapitole o houbách jsem uvedl, jak vznikly první borovicové a březové háje. Od roku 2000 sázím nejrůznější druhy stromů kolem rybníka, kolem ovocných sadů, kolem plotu, potoků a na jednom místě, které se už dá nazývat les. Jedná se o skupinu zhruba 200 stromů ve složení olše, lípy, habry, buky, smrky, borovice, břízy, javory.

Některé stromy jsem koupil, k jiným jsem přišel podobně jako k břízám z průmyslového areálu, některé pocházejí z náletů. Myslím, že každý si může najít svoji vlastní cestu, jak si stromky opatřit. Uvedl bych příklad nákupu 100 borovic, které bych v té době nazval košťata. Ležely zapomenuté v zuboženém stavu v rohu jednoho zahradnictví. Vzpomínám, že jsem je koupil 20 Kč za kus ,a že přežilo a narostlo do úžasné krásy 99%. Zvláště borovice je pro mě velmi magický strom – svým tvarem, vůní pryskyřice a stále svěží zelení. Rovněž jsou výtečnými větrolamy.

K vysazování užitkového lesa mě vedly následující důvody:

1. Již po 15 letech po přesazení některé stromy dosahují úctyhodného průměru až 30 cm. Je z nich nezávislý zdroj palivového dřeva.
2. Značné množství stromů, včetně jejich větví, listí či jehličí jsem použil pro zakládání vyvýšených záhonů a kruhových záhonů.
3. Obzvláště olše v bažinatých místech doslova vypumpovaly vodu z půdy.
4. Fungují jako větrolamy.
5. Poskytnutí domova širokému spektru zvířat.
6. Smíšený les je velmi estetický a nabízí relaxaci.
7. Zachytává prach a zlepšuje ovzduší ,od u určitého vzrůstu začíná regulovat vlhkost.
8. Odcloňuje pohled na město.

Při mé zálibě přesazovat a občas něco pokácet, postupně užitkový les a místa kolem rybníků doplňuji o stromy produkující jedlé plody. To znamená, že časem se může užitkový les proměnit nebo zkombinovat v les jedlý.Poslední vysázený ovocný sad je tvořen z poloviny ovocnými stromy a z poloviny užitkovýmí původními druhy stromů.Viděl jsem kanadský dokument o tom, jak stromy navzájem komunikují ,a jak se podporují. Velmi poučné.

V roce 2000 jsem na pozemku poprvé začal vysazovat remízky a háje. Tak vznikl první březový háj a borový háj. Břízy jsem získal velmi snadným způsobem. V jedné průmyslové zóně byla na silničních panelech navrstvená škvára, kde se uchytily náletové břízy. Poměrně vzrostlé stromy se daly jednoduše bez poškození kořenového systému vytáhnout a přesadit. Symbióza kořenového systému a hub na sebe nenechala dlouho čekat a k dnešnímu dni se již nedají spočítat košíky kozáka březového, které jsem takto sklízel.

Pod borovicemi se objevili a  dosud rostou klouzci. S dalším vysazováním užitkového lesa v jiné části zahrady se tentýž efekt opakoval.

Dalším druhem velmi chutné houby, která se tady na zahradě čas od času objeví, je muchomůrka růžová. Stalo se, že pod dubem u rybníka se již dvakrát našel hřib pravý. Žampiony rostou poměrně běžně na louce. Pod habry u jezírka se najde kozák habrový.

V roce 2016 jsem se inspiroval videem na YouTube, jak pěstovat hlívu ústřičnou. Zhruba 6-ti minutové video mě zaujalo natolik, že jsem vynaložil několik hodin práce, abych zhotovil vše potřebné a pěstování hlívy ústřičné na kmenech stromů se mohlo stát realitou.

Rovněž jsem experimentoval s takzvanými klepátky, která jsou popsaná v knize Seppa Holzera a slouží k množení klasických hub. Výsledek však pro mne nebyl zcela přesvědčující.

Pro pěstování zeleniny je vyhrazeno více záhonů a to klasických, permakulturních vyvýšených, kruhových a jiných.

Brambory jsou příkladem kategorie jiných záhonů. Ještě do loňska jsem je pěstoval jednak klasicky a jednak na posečené trávě. Díky poměrně četnému výskytu zelených hlíz použiji od příštího roku místo trávy kruhový balík sena. Postup tohoto pěstování je možné nalézt na YouTube.

Tak, jak jsem popsal pěstování rajčat v samozavlažovacích květináčích, obdobný postup praktikuji pod stříškou dřevníku u okurek, lilku, mochyně apod.

Nejběžnější druhy salátů a bylin, které se používají nejčastěji při přípravě jídla, jsem umístil do takzvaného příručního záhonu, tedy co nejblíže ke kuchyni.

Na permakulturních vyvýšených záhonech pěstuji společně červenou řepu, petržel, mrkev, pastiňák, pórek, česnek, celer a pod.

I přes to, že léto 2016 bylo více deštivé, na záhonech pod rajčaty se velmi dobře dařilo vodním melounům.

Hrách a cibuli sázím do běžných záhonů.

V minulosti jsem používal pro urychlení růstu teplomilných rostlin fóliovník. Ale díky nově objevené metodě popsané v kapitole rajčata jsem od něj upustil a používám pouze pařeniště pro saláty.

Jelikož  oblast pěstování zeleniny je poměrně rozsáhlá, přidal jsem další články, které jsou podkapitolami a věnuji se v nich jednotlivým plodinám, např. hokkaido nebo světelný kořen.

Odhaduji, že na svém pozemku jsem vysadil kolem 100 až 150 ovocných stromů.Rád navštěvuji zahradnické firmy, vybírám si a experimentuji s neznámými odrůdami. Někdy zvolím odrůdy podle chuti plodu nebo mě zaujmou staré původní odrůdy ovocných stromů. Dokonce občas můžete narazit i ve výprodejnich akcích řetězců na zajímavosti. Takto jsem třeba nakoupil kdoule a mišpule.

Po vzoru Seppa Holzera se snažím minimalizovat péči o ovocné stromy. To znamená, že nestříhám, nepřidávám umělá hnojiva, ničím nestříkám a v podstatě nezalévám. Výjímku jsem udělal u nové výsadby v horkém létě 2015 a některé kusy jsem zalil.

Většina ovocných stromů je vysazena ve 3 lokalitách, respektive skupinách. Ve všech lokalitách jsou ovocné stromy chráněny proti větru jinými druhy stromů, keři, lískovými ořechy apod. Dvě lokality jsou umístěny na jižních svazích, třetí na jihozápadní. Stromy pravidelně zamulčovávám slámou někdy trávou. Mulč poskytuje hnojivo a udržuje lépe vláhu. Rovněž zlepšuje působení půdních bakterií a je útočištěm pro mnoho užitečných živočichů, kteří podporují kořenový systém ovocných stromů. Pod ovocné stromy vysévám nejrůznější druhy bylin, které rovněž podporují růst stromů, některé bylinky odpuzují škůdce.

Často sázím ovocné stromy i do takzvaného lesa nebo kolem rybníků. Tak například mezi borovice, olše, javory, břízy a podobně vysadím tu a tam jabloň, hrušeň, třešeň, vlašský ořech a jiné. Na konci roku 2016 jsem experimentálně vysadil přímo na břehu rybníka osm jeřabin sladkoplodých a dvě slivoně mirabelky, aby poskytovaly potravu rybničním rybám – amurům. Mým záměrem je do tohoto místa ještě doplnit moruše.

Časem jsem přijal filozofii, že člověk nemusí sklidit vše. Pokud se tím řídíte a smíříte se s tím, že část plodů se opět promění v živiny a část se stane potravou pro zvířata, je to úleva. Je to zároveň velmi přirozené a prospěšné pro celek.

Od dětství je mým nejoblíbenějším ovocným stromem třešeň. Vysadil jsem více odrůd tak, aby dozrávaly postupně, neboť třešně dále nezpracovávám. Největší radost mi působí, když si můžu na strom vylézt a jíst je čerstvé až do úplného nasycení.

Dále pěstuji nejrůznější druhy švestek a rynglí, které jsou konzumovány čerstvé anebo se suší na slunci, případně v sušičce. Jablka většinou uskladňuji v kamenném sklepě nebo se zpracovávají třeba na mošt.

Všiml jsem si u našich jižních sousedů v Rakousku, že v horských vesnicích ještě pořád převládají velmi staré ovocné stromy. Na mém pozemku se nachází už pouze čtyři takové exempláře. Ale například když jeden z nich – jabloň, jednou za dva roky zarodí, výsledkem je víc než 1 tuna sladkých červených jablek ( viz foto v galerii ).

Ovocné stromy jsou rájem pro včely. Je doslova požehnáním pozemku, že mí dva sousedé mají poměrně velká včelstva. Je velmi pravděpodobné, že do budoucna se jejich část přesune přímo na pozemek. Dokážu to ocenit i z toho důvodu, že jsem již pobýval v zemi, kde včely nežijí a kde namáhavou práci při opylování museli převzít lidé se štětečky.

Ačkoliv ořechy nepatří do kategorie ovocných stromů, rád bych se o nich zmínil. Nejrozšířenější, co se týká počtu, je na pozemku líska. Mimoto že poskytuje lísková jádra, je velmi houževnatá a řekl bych, že z našich stromů je nejodolnější vůči větru. Měl jsem možnost v minulosti několikrát vytahovat kořenový systém lísky a s ničím obdobným jsem se dosud nesetkal. Na zahradě se jich nachází zhruba 70 kusů ve 3 odrůdách. Dalším cenným zástupcem je ořešák vlašský, jehož plody si cením mimořádně. U nich doporučuji s výsadbou neotálet, neboť doba mezi vysazením a plozením může být podstatně delší, než by někdo očekával.

Díky oblibě dalšího plodu bych zmínil následující nesouvisející kategorii stromů a to jedlé kaštany, které v minulosti v době neúrody či válek zachránily  obyvatele od hladomoru  , když používali „stromovou mouku“.

Možností, jak využít ovocné stromy po skončení jejich plodnosti, je více. Já je používám jako palivo a občas na výrobu dekoračních předmětů.

Světelný kořen  je opravdu zajímavá rostlina, o jejíž existenci jsem se dozvěděl poměrně nedávno na přednášce, kterou pořádala společnost Naučmese . Nechtěl bych opakovat to, co si můžete na internetu dohledat: k čemu se používá, jak funguje, jak se pěstuje, konzumuje a skladuje. Ale inspirace byla a tak jsem si pořídil sadbu – tj. pacibulky a dvě jednoletky – a na jaře začal. Značným handicapem při pěstování této rostliny je, že výsledku se můžete dočkat až za 2 resp.3 roky. To znamená, že pokud vám dospělá rostlina kvete, což zpravidla pouze ve skleníku, tak máte na podzim prvního roku z květu takzvané pacibulky. Ty na jaře příštího roku zasadíte a vypěstujete jednoletý kořen. Ten po zimním spánku v příhodném sklepě zasadíte na jaře dalšího roku, aby jste sklidili dospělou rostlinu ke konzumaci.

Když jsem si prohlížel fotografie o pěstování na webu, připadalo mi, že zhotovování nádoby pro sázení je příliš komplikované, nákladné a pro mnohé odrazující.  Rozhodl jsem se jít cestou experimentu. Neměl jsem jasno ve dvou faktorech: zaprvé,  jak se bude dařit rostlině v mnou vybrané nádobě, kterou je vlastně kus plastového potrubí, zadruhé, jak z nádoby dostanu rostliny bez poškození a s minimálním úsilím. Mimoto jsem se rozhodl nepostupovat dle návodu, jak o rostlinu pečovat. Pod dojmem osobní zkušenosti se způsobem pěstování rostlin v džungli u  jihoamerických indiánů a inspirován knihou japonského autora Masarobu Fukuoka  Revoluce stébla slámy, jsem minimalizoval čas péče o vegetaci.

Pak přišel podzim, první mrazivé listopadové dny a bylo zapotřebí světelný kořen připravit ke skladování. Jelikož jsem byl u sklizně sám, použil jsem k nadzvednutí nádoby traktor. Jinak jsem přesvědčen, že dva lidé nádobu nadzvednou i vlastními silami. Díky tomu, že nemá pevné dno, se její obsah dal lehce a jednoduše vysypat. Podařilo se mi zlomit pouze jeden kořen. Výsledkem, co se týče množství, jsem mile zaskočen. V následujícím roce však vím, že  se vyvaruji výsadby tolika rostlin na omezeném prostoru.

Výhody tohoto řešení:

1. přijatelné náklady na pořízení nádoby na pěstování
2. téměř věčná životnost nádoby
3. s nádobou lze velmi snadno manipulovat bez rizika poškození
4. nejsou použity žádné kovové prvky,které by mohly ovlivňovat růst světelného kořene

Drobným ovocem jsem fascinován hlavně díky pestrosti barev, tvarů, chutí a vůní. Dále tím, že i v klimatických podmínkách severní Moravy je konzumovatelné ve zralém stavu od konce května až do listopadu. Mám dojem, že obzvláště u malin je možné nakombinovat odrůdy s největším rozsahem doby zrání. Po zbytek roku je pak možné ovoce používat zmražené nebo jinak upravené ke skladování.

Zvolit správné místo na pěstování je poměrně jednoduché. S oblibou sázím na místa kolem plotu, teplomilnější kolem staveb, k okapům, konstrukci střechy apod.

Tak například maliny, ostružiny, olšovec mucholistý, černý rybíz a rakytník pěstuji kolem plotu na bývalých mezích, které oddělovaly pole. Kanadské borůvky pěstuji z větší části v kruhovém záhonu, který je obdobou permakulturního vyvýšeného záhonu. Kustovnici čínskou, kiwi a jiné teplomilné drobné ovoce zas na jižních chráněných místech. Jahody v záhonech, lesní jahody ve skalce nebo také v mezích v trávě.  Vinnou révu rovněž na mezích v kamenných půlkruhových zídkách.

Tip na snídani nebo dezert: maliny, ostružiny a borůvky rozmačkáme v akátovém medu například cedrovou lžičkou, přidáme rozmixované vlašské ořechy, pastu z mandlí a lískových oříšků, sójový jogurt, skořici a nadrobno nakrájené čerstvé datle.