Odhaduji, že na svém pozemku jsem vysadil kolem 100 až 150 ovocných stromů.Rád navštěvuji zahradnické firmy, vybírám si a experimentuji s neznámými odrůdami. Někdy zvolím odrůdy podle chuti plodu nebo mě zaujmou staré původní odrůdy ovocných stromů. Dokonce občas můžete narazit i ve výprodejnich akcích řetězců na zajímavosti. Takto jsem třeba nakoupil kdoule a mišpule.

Po vzoru Seppa Holzera se snažím minimalizovat péči o ovocné stromy. To znamená, že nestříhám, nepřidávám umělá hnojiva, ničím nestříkám a v podstatě nezalévám. Výjímku jsem udělal u nové výsadby v horkém létě 2015 a některé kusy jsem zalil.

Většina ovocných stromů je vysazena ve 3 lokalitách, respektive skupinách. Ve všech lokalitách jsou ovocné stromy chráněny proti větru jinými druhy stromů, keři, lískovými ořechy apod. Dvě lokality jsou umístěny na jižních svazích, třetí na jihozápadní. Stromy pravidelně zamulčovávám slámou někdy trávou. Mulč poskytuje hnojivo a udržuje lépe vláhu. Rovněž zlepšuje působení půdních bakterií a je útočištěm pro mnoho užitečných živočichů, kteří podporují kořenový systém ovocných stromů. Pod ovocné stromy vysévám nejrůznější druhy bylin, které rovněž podporují růst stromů, některé bylinky odpuzují škůdce.

Často sázím ovocné stromy i do takzvaného lesa nebo kolem rybníků. Tak například mezi borovice, olše, javory, břízy a podobně vysadím tu a tam jabloň, hrušeň, třešeň, vlašský ořech a jiné. Na konci roku 2016 jsem experimentálně vysadil přímo na břehu rybníka osm jeřabin sladkoplodých a dvě slivoně mirabelky, aby poskytovaly potravu rybničním rybám – amurům. Mým záměrem je do tohoto místa ještě doplnit moruše.

Časem jsem přijal filozofii, že člověk nemusí sklidit vše. Pokud se tím řídíte a smíříte se s tím, že část plodů se opět promění v živiny a část se stane potravou pro zvířata, je to úleva. Je to zároveň velmi přirozené a prospěšné pro celek.

Od dětství je mým nejoblíbenějším ovocným stromem třešeň. Vysadil jsem více odrůd tak, aby dozrávaly postupně, neboť třešně dále nezpracovávám. Největší radost mi působí, když si můžu na strom vylézt a jíst je čerstvé až do úplného nasycení.

Dále pěstuji nejrůznější druhy švestek a rynglí, které jsou konzumovány čerstvé anebo se suší na slunci, případně v sušičce. Jablka většinou uskladňuji v kamenném sklepě nebo se zpracovávají třeba na mošt.

 

 

 

 

 

 

 

 

Všiml jsem si u našich jižních sousedů v Rakousku, že v horských vesnicích ještě pořád převládají velmi staré ovocné stromy. Na mém pozemku se nachází už pouze čtyři takové exempláře. Ale například když jeden z nich – jabloň, jednou za dva roky zarodí, výsledkem je víc než 1 tuna sladkých červených jablek ( viz foto v galerii ).

Ovocné stromy jsou rájem pro včely. Je doslova požehnáním pozemku, že mí dva sousedé mají poměrně velká včelstva. Je velmi pravděpodobné, že do budoucna se jejich část přesune přímo na pozemek. Dokážu to ocenit i z toho důvodu, že jsem již pobýval v zemi, kde včely nežijí a kde namáhavou práci při opylování museli převzít lidé se štětečky.

 

 

 

 

 

 

 

Ačkoliv ořechy nepatří do kategorie ovocných stromů, rád bych se o nich zmínil. Nejrozšířenější, co se týká počtu, je na pozemku líska. Mimoto že poskytuje lísková jádra, je velmi houževnatá a řekl bych, že z našich stromů je nejodolnější vůči větru. Měl jsem možnost v minulosti několikrát vytahovat kořenový systém lísky a s ničím obdobným jsem se dosud nesetkal. Na zahradě se jich nachází zhruba 70 kusů ve 3 odrůdách. Dalším cenným zástupcem je ořešák vlašský, jehož plody si cením mimořádně. U nich doporučuji s výsadbou neotálet, neboť doba mezi vysazením a plozením může být podstatně delší, než by někdo očekával.

Díky oblibě dalšího plodu bych zmínil následující nesouvisející kategorii stromů a to jedlé kaštany, které v minulosti v době neúrody či válek zachránily  obyvatele od hladomoru  , když používali „stromovou mouku“.

Možností, jak využít ovocné stromy po skončení jejich plodnosti, je více. Já je používám jako palivo a občas na výrobu dekoračních předmětů.