Půda, jako součást země, jako součást základního elementu má pro lidstvo zcela mimořádný význam. Pro mě je ideální představa o půdě, respektive o ideálním pěstování, spojena s deltou řeky Nil, která až do doby výstavby Asuánské přehrady pravidelně přinášela záplavy a úrodné bahno s obsahem všech potřebných látek, které nasbírala na náhorních plošinách kolem svého toku.

S velmi zajímavým způsobem pěstování ve vysoce kvalitních půdních podmínkách jsem měl možnost se setkat v hornaté části amazonské džungle. Místní indiáni si zde vykáceji místo pro pole a všechny stromy i rostliny ponechají na místě. Následně vysévají semena pěstovaných rostlin tak, že je házejí za sebe, což symbolizuje, že se o  jejich další růst nebudou starat. Rozkládající se dřevo a rostliny přidají do už tak bohaté, jak ji nazývám, panenské půdy další živiny, minerály apod.

Po určitém čase indiáni místo pro pěstování opět změní a příroda to původní obsadí svými rostlinnými zástupci. Na jiném místě a v jiné zemi jsem měl možnost navštívit plantážní průmyslový způsob pěstování – výroby banánů největšího světového producenta. Zkušenost velmi zajímavá a nemám pocit, že ji je třeba popisovat. Možná stačí jen dodat, že banán utržený přímo v džungli a banán utržený na plantáži mají společný pouze název a tvar.

Další, pro mě ideální místo na pěstování, které jsem měl možnost navštívit, bylo vysoko v horách na Filipínách na terasových polích, kde se pěstovala rýže. V těchto oblastech jsou velmi vydatné srážky, které splavují na terasová pole úrodné bahno z okolních hor. Práce v těchto horských oblastech je na polích velmi náročná, nicméně se nedivím, že rýže z těchto oblastí se nesmí exportovat.

V našich podmínkách pro pěstování a přípravu půdy je možné se vybavit literaturou a dohledat další informace na internetu, avšak některé se mohou velmi výrazně lišit nebo si odporovat. V těchto případech se spoléhám na svou intuici, úsudek a pár jednoduchých pravidel:

• A) posouzení kyselosti půdy a to pomocí lakmusového papírku nebo podle druhů rostlin, které signalizují zásaditou či kyselou půdu.
• B) vápnění v periodách 3 až 4 roky nebo při překyselení půdy můžeme použít mletý vápenec či dolomitický vápenec, který dodává kromě vápníku i hořčík. Vápenatá hnojiva je vhodné zapravit do půdy na podzim, aby se dobře rozptýlila v půdě do výsevu nebo výsadby. Neschvaluje se vápnit a zároveň hnojit organickým hnojením, protože to způsobuje velké ztráty dusíku a organické hmoty.
• C) předcházení únavy půdy tím, že ji v určitých periodách necháváme ležet ladem, aby se regenerovala a v osevním plánu vhodně střídáme plodiny.
• D) používání Lunárního kalendáře

Všechna tato pravidla respektuji u klasických záhonů. U permakulturního pěstování prakticky odpadají především proto, že se nejedná o monokulturní výsadbu. Ve zvýšených záhonech je výhodou, že uvnitř záhonu se nachází dřevo a odpadní rostlinný materiál, který se postupně rozkládá, vydává teplo, živiny a navíc půdu prokypřuje tím, že se pohybuje resp. propadá. Kdy doslouží, závisí na tloušťce použitých dřevin a na druzích dřeva, může to být i déle než deset let, pak vybuduji nový.

Do klasických záhonů, tak jak je ze zahrádek známe běžně, můžeme půdu připravit mnoha způsoby. Díky vřelým sousedským vztahům mám dostatek ovčího hnoje, o kterém se domnívám, že není pro rostliny příliš agresivní. Tento hnůj smíchám s původní ornici, dále pak s vykopanou a dovezenou ornicí z míst, která dlouho ležela ladem a nachází se v zajímavých polohách na pozemku, kde kdysi došlo k usazování bahna z potoka.

Rovněž jsem v minulosti koupil několik kubíků rašeliny z Pobaltí, i když s tímto způsobem nemusí každý souhlasit. Také si připravuji kompost a to více způsoby. Část posečené trávy během roku sypu do takzvaných remízků, kde když se po jednom až dvou letech rozloží, odvezu ji zpět na záhony. Dále pak mám centrální kompost, na kterém se shromažďují nejrůznější rostlinné zbytky a odpady a přidávají se bakterie pro rozklad. Tento způsob vyžaduje dodatečné takzvané přehazování.

Měl jsem možnost si ověřit, že výsledky v pěstování jsou mnohem příznivější, když všechny záhony včetně permakulturních jsou trvale zamulčovány. Tzn. že během celého roku není půda odkryta, vystavena nepřízni počasí, mrazu, suchu apod. Snahou je, aby půdní bakterie, živočichové, žížaly apod. měli ideální podmínky během celého roku. Pro mulčování používám trávu, kterou v čerstvém stavu dávám jenom do takové vrstvy, abych nezačala plesnivět. Dále používám na mulčování slámu a listí.

Rovněž se snažím minimalizovat zhutňování půdy technikou. Tak například pole pro pěstování hokaid prokypřím kultivátorem jednou za dva až tři roky.

Popis přípravy půdy pro permakulturní pěstování.

Po založení permakulturního záhonu, které je popsáno a zdokumentováno v kapitole Vyvýšené záhony, na jaře provádím výsadbu a doplním případně chybějící zamulčování. To zabraňuje růstu plevele. Po sklizni záhon upravím tak, abych hlínu opět navršil do tvaru pyramidy. Před zimou opět přidávám mulč.

Popis přípravy půdy v klasických záhonech.

V zimě na záhony navozím ovčí hnůj a nechám jej v hromádkách. Na jaře hnůj rozházím a někdy zapracuji kultivátorem. Při pěstování hokaid zasadím do jamek semena, přidám ještě trochu hnoje a celé zamulčuji. Po sklizni se rostlinné zbytky přehodí na kompost a pole se opět zamulčuje.

Za výborné hnojivo považuji popel. Tím, že doma topím v krbu bukovým dřívím snad víc než šest měsíců v roce, za sezónu je popela dostatek a vnímám že jsou v něm obsaženy i aktivní uhelnaté složky, podobně jako v biouhlu.

Rovněž používám zelené hnojení, což znamená nákup směsi bobovitých a vikvovitych semen, která obvykle vyseju na konci léta po sklizni.

Rád bych zmínil velmi časté případy mých známých, kteří si při zřizování záhonů nechají dovézt ornici. Ačkoli je u nás legislativa o nakládání s půdou poměrně přísná, mnozí si pořídí ornici, kterou nazývám prázdná. Je obtížné to rozpoznat, protože někteří se řídí tím, že důležitá je barva a sypkost. Byla-li tato půda v minulosti průmyslově využívána – zneužívána moderním zemědělsvím, není schopná bez přihnojování umělými hnojivy poskytovat úrodu.Takovým přihnojováním dodáváme rostlinám pouze hmotu, ale jejich výživná hodnota je nízká. Navíc je velmi pravděpodobné že tato půda bude obsahovat zbytky pesticidů, fungicidů a herbicidů, o kterých se nás jejich výrobci svorně snaží přesvědčit, že jsou biologicky odbouratelné.

Jsem si jist, že každý podle svých podmínek je schopen si najít své cesty, jak připravit tu nejlepší půdu pro pěstování.

Velmi cenné v půdě jsou například žížaly. Vloni se mi podařilo dovézt si jednu plnou traktorovou vlečku zhruba deset let starého koňského hnoje. K mému překvapení to byl jenom černý pohybující se humus – samé žížaly.

Rovněž kameny položené do záhonu mohou mít velmi mnoho pozitivních funkci. Nejenom že pod nimi kondenzuje voda a zvyšují vlhkost půdy, ale akumulují i teplo a domov pod nimi najdou zmíněné žížaly i další živočichové.